Bantamky jsou zakrslé původní plemeno pocházející nejspíše z ostrova Jáva. Jde o líbivá, ale temperamentní zvířata, která nejsou náročná na prostor, ale jako každá zakrslá drůbež milují výšky, žádný plot pro ně není problém. Nejčastěji je v chovech spatříte v černém zbarvení.
Bantamky jsme začali chovat s otcem a bratrem asi před 25 lety, kdy kamarád sehnal pět vajíček z Německa. V té době byly v Čechách ojedinělé a byl vůbec problém se k nim dostat. Líhnutí jsme přenechali zkušenému líhňaři a po třech týdnech jsme si domů přivezli 5 krásných a vitálních kuřátek černé barvy. Byla to pro nás děti atrakce a proto byla kuřata doma v akváriu. Rostla dobře a brzy jsme je začali dávat ven na sluníčko a trávník. Měli jsme i štěstí, protože kuřata byla dva kohouti a tři slepičky. Ideální stav na začátek chovu. Začali jsme se stavbou čtyř boxového zařízení, aby je bylo kam dát. V tu dobu jsme už chovali zdrobnělé wyandotky žluté, které jsme pravidelně vystavovali a proto jsme nakroužkovali i bantamky a čekali jsme, jak se budou vyvíjet jejich základní znaky.
Asi v sedmi měsících jsou bantamky schopné absolvovat výstavu s tím, že kohout nemá dorostlé srpy na ocase. Jakmile jsme začali obesílat první výstavy, bylo znát nadšení pořadatelů a následně i posuzovatelů z tohoto u nás v tu dobu relativně zřídkavého plemena. Naše bantamky pocházely z kvalitního chovu a proto vykazovaly kvalitu jak v typu, tak barvě. Stavbou těla má bantamka připomínat sestavu tří kružnic, první je tvar klenutí prsou, druhá je malý kulatý přechod (krátká záda) od krčního závěsu k ocasu a třetí je u kohouta ocas ve tvaru kružnice s dlouhými a zahnutými srpy. Finální délka srpů kohouta bývá dosažena kolem osmého až desátého měsíce, srpy musejí mít stejnou délku. U slepic je ocas rozevřený ve tvaru vějíře. Důležité je i postavení křídel, která mají být svěšená a zakrývají i celé holeně. Důležité znaky jsou i na hlavě a to hlavně růžicový hřeben s jemným perlením a trn, který sleduje linii hřebene a na konci může být mírně přizvedlý. Důležitý je též plynulý přechod trnu z hřebene a válcovitý tvar trnu. Laloky jsou přiměřeně dlouhé. Co je hlavním a na první pohled viditelným znakem je ušnice. Ta musí být u obou pohlaví srdčitého tvaru, sněhově bílá a hladká. Přiměřeně velká.
Co se týká černé barvy, tak její standard je podobný všem plemenům. Přesto musím vyzdvihnout některé znaky, na které se soustředíme při výběru zvířat na výstavu. Celkově má být barva pěkně černá se zeleným leskem, u kohoutů výrazným. Peří především v letkách bez fialových příčných proužků (fialka), bez bílých pruhů či konců letek (záběly). Barva hřebenu a obličeje je sytě červená bez bílých skvrn v obličeji a u slepic bez černého pigmenu v hřebeni. Kohouti na černý pigment netrpí. Oko je tmavě hnědé až černé. Běháky jsou černé, beze skvrn.
Jelikož nás bantamky očarovaly, během dvou tří let jsme sehnali i další barvy a to zlatokrké, oranžovokrké a porcelánové. Jak se později ukázalo, v té době byl problém sehnat novou krev. Časem jsem převzal všechny bantamky pod svá křídla a i z důvodu studijních jsem nakonec zůstal u černých, které chovám dodnes. K černým jsem loni získal zlatokrké a bílé, se kterými bude také dost práce. Zlatokrkým se v populaci vytrácí ostenková kresba a jen díky přísné selekci se snad podaří odchovat pěkné slepice. V bílé populaci je problém s délkou zad a v neposlední řadě s pořízením cizí krve. Já dnes praktikuji i kmen s dvěma a více kohouty. Vyřeší se tím i nekonečný boj s místem pro kohouty. Mně jde především o to, aby nemuseli být někde po klecích nebo králikárnách, jak lze vídat na fotografiích na sociálních sítích. Pokud se kohouti znají od mala, většinou se nebijí. Kohouti jsou nadruhou stranu velice bojovní a dokáží jeden druhého zabít.
Vlastní chov není náročný, kmen 1,3 může být při dostatečné zoohygieně prostoru i ve voliéře o rozměru 1×3 metry s malou ubikací. Kohouti někdy trpí omrzáním trnu. Pokud je však prostor suchý a bez průvanu, nemělo by k němu dojít ani v případě nocování pouze ve voliéře. Na zimu můžeme překrýt pletivo igelitovou fólií, která zabrání průvanu. Při krmení záleží na tom, zda jsou celoročně zavřené ve voliéře, nebo jsou ve volném chovu. Volný chov není dnes vždy možný. Jsou to výborní letci a vyhledávají nocování vysoko ve stromech a může se stát, že přestanou na noc chodit do kurníku. S tím je spojeno riziko, že je sežere škodná. Voliérová zvířata je rozumné krmit směsí z velkovýroby, protože je v ní vše, co potřebují. Více se mi osvědčily drcené granule než jemné šroty, které nechávají. Někdy mají i problém s většími granulemi. Jelikož se ale nejedná o nosné hybridy, ale o půl kilové slepičky s v průměru 28 gramovými vajíčky, přidávám do směsi další možné pochutiny, které zpestřují relativně nudnou směs nebo granule. Moje krmná dávka se skládá z 50 procent z drcených nebo celých granulí pro nosnice. Zbytek krmné dávky tvoří podle dostupnosti sekané kopřivy, máta, další koření, máčená nebo naklíčená pšenice, máčené králičí granule, trochu kukuřice nebo slunečnice, pivovarské mláto, drcené skořápky, strouhaná mrkev, sušený drcený česnek, probiotika a vitamíny. Zbytky z kuchyně zásadně nekrmím, využiji pouze suché brambory nebo těstoviny, nikoliv však spolu s omáčkou a pod. Vždy, když jsem přidal více zbytků, viditelně se to projevilo na složení a kvalitě trusu, což si myslím, že je pro zvířata zbytečné. U volně chovaných zvířat dle možnosti si nashánět potravu můžeme omezit přísun bílkovin i vitamínů. Slepice si sami nazobou zelené a různé brouky a žížaly.
Na chovnou sezonu se připravím už v listopadu. Provedu základní prohlídku předvybraných zvířat, sestavím kmen, podávám antiparazitika. Začnu zvyšovat podíl směsi pro nosnice v celkové dávce krmiva. Pokud chci zahájit výstavní sezonu, která začíná již v srpnu např. okresní nebo krajskou výstavou, musím začít líhnout již v lednu. Během prosince začínám prodlužovat den až o 4 hodiny úmělým přisvěcováním. Výborný pomocník jsou spínací hodiny. Taktéž zajišťuji slepicím v mrazivých dnech stále dostupnou vodu pomocí topných kabelů. Kabely jsou připojeny přes termostat a zapínají se pouze při teplotách pod -0,5 st. celsia. Vajíčka líhnu v líhních, někdy pod velkou kvočnou. Kuřata odchovávám asi po 25 kusech v odchovnách. Osvědčily se mi topné desky, kdy nehrozí prasknutí žárovky a tím i prochladnutí kuřat nebo dokonce vypadnutí pojistek a úhyn malých kuřat. Kuřata od začátku krmím směsí K1 a BR1, to proto, že po BR1 jsou zmasilejší a vitálnější, nastartuje to jejich růst. Celkově pak jsou v dospělosti tzv. pěkné do ruky. Nezaznamenal jsem nějaký nárůst hmotnosti nebo tělesného rámce. V prvním týdnu života podávám dnes nezbytnou vakcinaci proti kokcidioze a bronchitidě. V době kroužkování kuřatům odstraním “típce”, což je ztvrdlý konec jazyka, jenž pak znemožňuje zvířeti příjem potravy. Též některým kuřatům zastřihnu delší horní zobák, pokud je potřeba. Důležité je po celou dobu hlídat drápky, kdy se na ně může nabalit trus, který následně ztvrdne a může způsobit nekrózu tkáně a následné odpadnutí prstů nebo drápů. Též může dojít k poškození drápů při odstraňování těchto kuliček. Pitný režim zajišťuji po celou dobu niplovou napáječkou. Je to výborná věc. Voda není znečištěná od kuřat a napáječka se dá položit na topnou desku, takže spolu s výškou desky se přizpůsobuje i výška napáječky. Do vody občas přidávám vitamíny, případně doplňky na bázi jablečného octa, kyseliny mléčné a mravenčí, které působí proti kokcidioze zvýšením kyselosti v trávicím ústrojí. Jak kuřata rostou, přecházím na krmení K2, BR2 spolu s dalšími složkami směsi jako u dospělých, které jsem popsal výše. Jakmile se oteplí, kuřata přesunu do venkovní voliéry. V loňském roce byl problém s vysokými teplotami a proto jsem do voliér umístil ventilátory. Je to daň za omezený uzavřený prostor. Asi v šesti až sedmi měsících se již začínají objevovat první vajíčka kuřiček. Stále však krmím stejnou směsí, přidám pouze skořápky a lopatku N1 pro nosnice. V jarních měsících nesmíme zapomenout hlídat čmelíka kuřího. Jde o malého krvelačného broučka, který se živí krví slepic především v noci. Dokáže vysát kuře až uhyne, nebo slepici tak, že přestane snášet vejce. V dnešní době je nejlepší postříkat ubykaci přípravkem produktů Milben.
A to už nám začíná koloběh výstav. Svoje bantamky nehoním po výstavách v nadměrné míře, ale každé zvíře se účastní max. tří výstav. Jelikož líhnu na několik etap, mohu s postupem času pozdnější výstavy obesílat nově dorostlými jedinci. Před výstavami nesmíme zapomenout očkovat proti pseudomoru. Též doporučuji zvíře po výstavě stříknout arpalitem a nechat týden v karanténě. Ne každý má ale takové možnosti v prostoru. Všímat si též musíme dalších možných zdravotních příznaků, jako je dnes rozšířená rýma. Také případná postupná vyhublost, což může být příznak kokcidiozy. Není dobré obesílat výstavy dokola jedněmi a těmi samými zvířaty. Je to pro ně stresující, vyčerpávající a můžou se oslabená nakazit snadněji nějakou z nemocí. Sám, díky líhnutí na etapy, pošlu zvíře na dvě až tři výstavy. Některá zvířata, u kterých mám záměr použít je do chovu, neposílám na výstavy vůbec.
S podzimem vyčistím výběhy, na zem nasypu směs čisté hlíny, pilin, listí ze zahrady. Dobrým doplňkem a jako podestýlka je přidávání trávy ze sekačky a to po celý rok. Pomalu plánuji další chovnou sezonu a s tím související výběr zvířat. Vždy pamatuji na to, že musím nechat volné prostory na odchov kuřat. Sice to svádí, ale nesmím si zaplnit volné voliéry chovnými kmeny, nebo dokonce novými barvami. Maximálně je využiji na umístění kohoutů do jarního období. Nelze se spoléhat na to, že mám do chovu pouze jednoho kohouta, to se může zle nevyplatit. Osobně můžu toto plemeno doporučit jak začínajícímu chovateli, tak chovateli s omezeným prostorem. Vajíčka dokáže při hejnu o 10 slepičkách dodávat téměř po celý rok. Je to malé krásné plemeno a není nic krásnějšího, než skupina mladých kohoutů, kteří předvádějí své nádherné ocasní pera v jejich typických pozicích.
